Z celé české země jezdili lidé do Prahy se podívat na staroměstský orloj, o kterém se říkalo, že na světě takový druhý se nenajde. Orloj ukazoval čas, jak se slunce pohybuje od východu k západu, kdy se prodlužuje den a kdy se krátí a mnoho dalších věcí. Orloj byl zdoben krásnými sochami: kostlivec, který měl v ruce přesýpací hodiny a zvonek a každou hodinu se mu otevřela čelist. Turek otáčel hlavou. Lakomec třepal váčkem s mincemi a mladík se díval do zrcadla. Lidé velmi obdivovali dvě okénka, kterými procházel Ježíš s dvanácti apoštoly. To všechno sestrojil mistr Hanuš. Lidi si ho velmi vážili doma i v celých zemích. A to začalo znepokojovat pražské radní. Co kdyby začal mistr Hanuš stavět nový orloj někde v cizině? Ale Hanuš přece slíbil, že jiný už nepostaví! Ale kdyby mu nabídli spoustu peněz, kdo ví, jestli by odolal. A tak se přestrojili a v noci šli k mistru Hanušovi. Pootevřeli dveře. Viděli, jak Hanuš kreslí nějaké plány. Chtěl vylepšit orloj, ale radní si mysleli, že dělá nový orloj. A tak tam vtrhli, přivlekli ho ke krbu a žhavým pohrabáčem ho zbavili očí. Ráno našli Hanuše, jak leží v posteli nemocný a dočista slepý. Hanušův pomocník slyšel, jak radní říkají, že udělali dobře, když ho zbavili očí. On to potom řekl Hanušovi. Hanuš se nechal vést svým pomocníkem na orloj, kde prohmatal ozubené kolo. Orloj se zastavil. Kostlivec trhl zvonkem naposledy, apoštolové se zastavili. Potom se zastavilo Hanušovo srdce. Orloj nikdo dlouhá léta opravit nedokázal.
Křížovka Staroměstský orloj.docx (997,5 kB)